Karolína Pštross: Popularizace vědy má v Česku silnou tradici, stále ale máme co zlepšovat
Jak mohou vzdělávací instituce efektivně informovat o vědeckých výsledcích svých výzkumnic a výzkumníků? Jaká je v oblasti komunikace vědy praxe v zahraničí? A jaké postavení má v Česku vědecká žurnalistika?
Přečtěte si interview s doktorandkou Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Karolínou Pštross, která se zabývá výzkumem komunikace vědy a důvěry veřejnosti ve vědu. Rozhovor vznikl u příležitosti ročního výročí od spuštění webové stránky o vědě na FSV UK.
Kristýna Pružinová: Hned na začátku bych se ráda zaměřila na základní vymezení pojmů. Co všechno tedy spadá a co naopak nespadá do širokého pojmu ‚komunikace vědy‘?
Karolína Pštross: Komunikace vědy je takzvaný ‚umbrella term‘ čili zastřešující pojem pro mnoho aktivit. Jednak se jedná o akademický obor – komunikace vědy se dá zkoumat a studovat na univerzitách. Další rozlišení se poté odvíjí od příjemce sdělení. Můžeme mít interní komunikaci vědy, která se zabývá komunikací mezi vědci a vědkyněmi. Tam spadají například konference či akademické články. Poté máme komunikaci vědy, která směřuje k široké veřejnosti. Konkrétně se jedná o sociální sítě univerzit či výzkumníků a výzkumnic, tiskové zprávy institucí nebo i vládní komunikaci směrem k občanům. I vládní nařízení během pandemie covidu-19 lze považovat za komunikaci vědy, byť je to klasicky bráno jako vládní komunikace, ale svým obsahem se jedná o vědecké sdělení.
Také se můžeme zabývat komunikací vědy směrem ke konkrétní cílové skupině. Taková forma komunikace je poté více prakticky orientovaná. Sem spadá například komunikace směrem k politikům. Skupiny vědců nebo neziskové organizace, které se zabývají určitou problematikou, mohou například uspořádat kulatý stůl s politiky či policy makery, kde mohou představit vědecké poznatky takovým způsobem, aby pak měly konkrétní dopad.
KP: Ty ses na fakultě podílela na několika výzkumech, které se zabývaly komunikací vědy a důvěry ve vědu. Mohla bys zmínit výsledky alespoň jednoho z nich?
KaP: Ráda bych zmínila projekt Trust in Science and Science-Related Populism (TISP), v češtině Důvěra ve vědu a vědecký populismus. Jedná se o obří mezinárodní projekt, do kterého jsme se zapojily s dr. Klabíkovou Rábovou. Bylo tam zahrnuto přes 67 zemí a více než 100 autorů. Jednalo se o dotazníkové šetření mezi asi 70 tisíci lidmi po celém světě. V tomto projektu se zkoumala důvěra ve vědce a vědkyně, což znamená lidi, co vědu opravdu dělají, a ne v jakýsi abstraktní vědecký systém, který je často pro běžného člověka úplně vzdálený. Zkoumalo se například to, jakou vědci mají integritu, jak dodržují různé vědecké postupy, jestli dělají svou práci tak, aby zlepšili společnost, nebo naopak, zda mají nějaké nekalé úmysly. Ukázalo se, že v těchto oblastech panuje obecně velká důvěra ve vědce a vědkyně.
Tato studie je výjimečná tím, že zkoumala situaci napříč kontinenty, různými věkovými skupinami a gendery. Dá se tím pádem s jistotou říct, že opravdu ve společnosti panuje vysoká důvěra ve vědu, zde konkrétně ve vědce, ačkoliv některé články říkají opak. Samozřejmě, že se vyskytují lidé, kteří věří konspiračním teoriím, a na extrémních pólech se tato důvěra proměňuje, ale v drtivé většině široká veřejnost vědu podporuje a důvěřuje jí. Dokonce ve výzkumu vyšlo i to, že by lidé byli rádi, kdyby se vědci a vědkyně více podíleli na politických rozhodnutích. Že jim věří natolik, aby za ně dělali rozhodnutí a dodávali vládě vědecké výsledky a ta se poté rozhodovala podle nich.
KP: Ty na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky vyučuješ předmět s názvem Komunikace vědy a výzkumných institucí. Jakou máš zpětnou vazbu od studujících, z nichž se v budoucnu s nejvyšší pravděpodobností stanou novinářky a novináři? Zajímají se někteří z nich o komunikaci vědy?
KaP: Vždycky se ve třídě najdou lidi, kteří k tomuto tématu už mají osobní vztah, protože pracují například v oblasti zdravotnictví, kde se starají o PR a komunikaci. Také tam jsou ale studující, který jsou tímto tématem úplně nepolíbení a zvolili si Fakultu sociálních věd, protože je jakákoliv fyzika, biologie nebo matematika odpuzovala a jsou rádi, že se tomu nemusejí věnovat. Přitom i lidé bez přírodovědného vzdělání mohou přírodovědné obory komunikovat. Není to rozhodně překážka. Celkově jsou ale na předmět pozitivní ohlasy. Otevřely jsme ho s doc. Denisou Hejlovou před dvěma let a dostaly jsme skvělé hodnocení. Studující si hodně chválili to, že do předmětu zveme i hodně hostů. Já jsem chtěla, aby právě viděli tu profesní rozmanitost. Máme tam například vědeckou novinářku Pavlu Hubálkovou nebo televizního moderátora Daniela Stacha. Letos tam budeme mít poprvé mluvčí Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Veroniku Sedláčkovou. Snažíme se tím ukázat, kam až se tento tento obor může dostat a aby s ním třeba počítali i po dokončení studia.
Chcete se dozvědět více? Poslechněte si celý rozhovor ve speciální epizodě fakultního podcastu De Facto, kde doktorandka Karolína Pštross například ještě zmiňuje, jaké jsou trendy v oblasti komunikace vědy v zahraničí či jak mohou k této oblasti přistupovat samotní vědci a vědkyně.
