„Baví mě objevování mezer a neprobádaných témat.“ Výzkumnice z IMS propojuje umění, náboženství a politiku
Docentka Maria Alina Asavei z Institutu mezinárodních studií FSV UK se profesně pohybuje napříč kontinenty i disciplínami. Svou studijní dráhu započala v rodném Rumunsku, profesně se rozvíjela v Budapešti či New Yorku a v průběhu let působila na institucích napříč Evropou a Blízkým východem. Její kariéru charakterizuje zájem o často opomíjená témata – a to zejména z oblasti umění, politiky, náboženství a paměťových studií. „Nedostatek sekundárních zdrojů mě neodrazuje. Spíše naopak – signalizuje, že tam čeká něco významného, co je třeba rozkrýt,“ říká doc. Asavei.
Se svým studiem začala na Univerzitě Alexandra Ioana Cuzy v rumunském městě Jasy poblíž moldavských hranic. „Tehdy byl můj život v Jasy docela zajímavý – jak profesně, tak osobně. Měla jsem kolem sebe obohacující komunitu umělců, filozofů a teoretiků umění a pracovala jsem na částečný úvazek v akademickém prostředí,“ vzpomíná doc. Asavei. „Přesto jsem cítila, že v oblastech mého zájmu je ještě mnoho co objevovat. Přístup ke knihám, online databázím a výzkumu byl tehdy velmi omezený. Pamatuji si, že jsem chodila téměř každý den do univerzitní knihovny a cítila jsem frustraci, když jsem nenacházela zdroje, které jsem potřebovala,“ dodává. I když se pro ni tehdy nejednalo o snadné rozhodnutí, pokračovala ve studiu v zahraničí.
Po získání stipendia se vydala na Středoevropskou univerzitu v Budapešti, kde získala druhý magisterský titul. Už během prvních měsíců jí bylo jasné, že se jedná o přelomovou zkušenost. „Za jeden rok jsem se naučila víc než za čtyři roky na své alma mater v Rumunsku,“ podotýká doc. Asavei. Na maďarské univerzitě nakonec absolvovala i doktorské studium – ve své disertační práci Political-Critical Art and the Aesthetic vytvořila teoretický základ pro své další směřování, které se stále více orientovalo na interdisciplinární přístup.
„Už během psaní disertace jsem věděla, že se moje výzkumná cesta nebude striktně držet mého původního filozofického zaměření. Filozofické vzdělání a znalosti jsem využila jako pevný základ pro další interdisciplinární výzkum. Soustředila jsem se na filozofii společenských věd, hermeneutiku, estetiku, politickou filozofii a teorii,“ vysvětluje a dodává, že postupem času ji začala stále více lákat dráha akademičky. „Objevování mezer a neprobádaných témat se stalo mým modus operandi během celé akademické kariéry. Zajímám se o marginální témata a snažím se je přenést do hlavního proudu,“ říká doc. Asavei, která postupně začala sbírat zkušenosti nejen po evropských institucích.
Po Středoevropské univerzitě v Budapešti působila na americké City University of New York a jako hostující výzkumnice na Maastrichtské univerzitě a v American Research Center v bulharské Sofii. Letní kurzy vyučovala pro Nadaci Open Society v Istanbulu, Tbilisi a Ammánu a svou (doposud) akademickou cestu završila na FSV UK. „Díky tomu jsem mohla poznat různé kulturní i akademické tradice. Každá z nich mi nabídla něco jiného. Zatímco analytická (anglosaská) tradice mě disciplinovala a strukturovala mé argumentační a kritické schopnosti, kontinentální tradice mě přesvědčila o neoddělitelnosti historie a filozofie,“ komentuje doc. Asavei.
Umění, politika a náboženství
Ve svém výzkumu propojuje témata umění, politiky a náboženství, a to prostřednictvím různých přístupů – estetiky, paměťových studií, oblastních studií, kulturní antropologie, politické teologie, kulturních studií a politické teorie. Její výzkumnou dráhu také výrazně ovlivňuje rozsáhlá kurátorská činnost. Často organizuje výstavy zaměřené na politické umění, lidská práva a paměť. „Jako kurátorka se snažím buď ztvárnit společenské teorie, které zkoumám, nebo (a někdy obojí) se na umění dívám optikou paměťových a kulturních studií – a to jak na tvorbu známých umělců, tak na díla lidí a komunit, kteří se sice za umělce neoznačují, ale mají umělecké cítění,“ říká. „Mými kurátorskými projekty se snažím propojit oficiální svět umění s tvůrci z okraje společnosti – například s migranty, uprchlíky nebo příslušníky etnických menšin,“ dodává.
Jedním z klíčových milníků v její akademické kariéře se stal výzkumný grant v Orthodox Christian Studies Center na americké Fordham University v letech 2018–2019. Zde prohloubila svůj zájem o náboženství – ne jako izolovanou doktrínu, ale jako politickou a estetickou sílu. Výsledkem byla její monografie Art, Religion and Resistance in (Post-)Communist Romania: Nostalgia for Paradise Lost? (Routledge, 2023).
Kniha se zaměřuje na mezeru v kulturní historii postkomunistického Rumunska. Jejím hlavním cílem bylo prozkoumat propojení politiky a náboženství skrze uměleckou tvorbu a zjistit, jak umění inspirované náboženstvím sloužilo jako forma odporu – proti rumunskému národnímu komunismu (1960–1989) a později proti konzumní společnosti a jejímu globálnímu trhu (1990–2010). Kniha navíc zpochybňuje předpoklad, že komunistické Rumunsko zcela potlačilo náboženský projev.
Doc. Asavei v opozici vůči tomuto názoru ukazuje, jak byly pravoslavné motivy a narativy přebírány a reinterpretovány – někdy jako nástroj nacionalistické propagandy, jindy jako tichý odpor ze strany umělců. Zavádí pojem „náboženství bez Boha“ pro označení duchovních symbolů, které byly kulturně zachovány, ale zbaveny svého teologického obsahu. Prostřednictvím analýzy výtvarných děl, archivních dokumentů a soukromé korespondence kniha mapuje, jak se náboženství, umění a politika prolínaly – jak v utlačujících, tak podvratných formách. „Šlo o pokus překlenout vnímaný rozpor mezi současným uměním a náboženskou kulturou,“ vysvětluje.
Populismus, paměť a „nepraví svatí“
I ve svém dalším výzkumu pokračovala doc. Asavei v hledání opomíjených témat. Ve své studii Flawed Sainthood in Popular Culture: Maradona’s Culture of Commemoration in Naples zavádí pojem „nepraví svatí“: osobnosti jako Diego Maradona, kteří sice nebyli kanonizováni, ale jsou uctíváni místními komunitami prostřednictvím artefaktů, svatyň a graffiti téměř náboženským způsobem. „Cílem studie je nabídnout nový konceptuální přístup k současnému kulturně-politickému fenoménu připomínání ‚nepravých svatých‘,“ uvádí.
V dalším z jejích nedávných projektů zkoumala rodinné fotografie z dovolené z období komunismu v Rumunsku – zejména snímky s plyšovými zvířaty – jako předměty kulturní paměti a nostalgie. Ve studii sledovala zatím neprobádaný politický rozměr těchto artefaktů a analyzovala, jak jejich materiální i nemateriální vrstvy vyjadřují touhu po minulosti. „Usiluji o zachycení kulturních, paměťových a emocionálních rozměrů těchto suvenýrových rodinných fotografií i příběhů z dovolených, které znovuobjevení těchto snímků vyvolává,“ popisuje.
V letech 2019 až 2022 mimo jiné působila jako vedoucí výzkumného týmu na FSV UK v rámci projektu Horizont Evropa s názvem Populist Rebellion Against Modernity (POPREBEL), zaměřeného na vzestup populismu ve střední a východní Evropě. Na projektu spolupracovala s institucemi jako London’s Global University (UCL), Univerzita v Bělehradě či Jagellonská univerzita a podílela se na srovnávací analýze, která mapovala, jak se zejména v regionu střední a východní Evropy vyrovnávají s modernitou, pamětí a populistickým odporem.
Co bude dál?
Působení v zahraničí jí však v průběhu let nepřinášelo jen nové impulzy, ale i výzvy – především v podobě jazykové bariéry. I přesto považuje mezinárodní akademické prostředí za nesmírně obohacující. Na Institutu mezinárodní studií (IMS) ji zaujala především jeho výzkumná rozmanitost. Nabídku věnovat se ve výuce i výzkumu Balkánu a střední Evropy tehdy přijala s nadšením – šlo o oblast, kterou dlouhodobě zná a sleduje. „Spolupráce s kolegy se postupně rozvíjela a významně přispěla k rozšíření mého odborného záběru,“ doplňuje.
Do budoucna chce dále rozvíjet výzkum v oblasti politické teologie, religionistiky a kulturních či paměťových studií. Zvláště ji zajímá, jak si paměťové komunity bez oficiální autority vytvářejí vlastní formy vzpomínání – zejména v souvislosti s tzv. „nepravými svatými“, kteří v sobě spojují lidské nedokonalosti a duchovní význam.
