Pořádání globální konference i 15letá práce na monografii. Historička z IMS odhaluje svou akademickou cestu
Prof. Kateřina Králová z Institutu mezinárodních studií FSV UK je původně vystudovanou germanistkou a politoložkou, disciplinárně se ale považuje za historičku. V oboru moderní dějiny získala v loňském roce profesuru. Ve své výzkumné práci se zabývá dějinami 20. století, zvláště s ohledem na události druhé světové války. Má za sebou řadu kolektivních projektů i zahraničních výzkumných pobytů, které jí, jak sama říká, vždy umožní roztáhnout křídla a vrátit se zpět s novými poznatky.
Hned na počátku svých studií se prof. Králová vydala do zahraničí. Jako studentka bakalářského programu teritoriálních studií na FSV UK se dostala na Phillipsovu univerzitu v německém Marburgu. Tam po absolvování půlročního stipendia načas zakotvila. V Německu dokončila magisterské studium, během nějž na univerzitě působila jako koordinátorka pro zahraniční studenty. „Interkulturní komunikace byla něco, co mě hodně táhlo. V té době jsem si ještě myslela, že budu v tomto směru pokračovat i kariérně,“ vzpomíná prof. Králová. Nedlouho poté ji ale zlákala nabídka doktorského studia prof. Jiřího Peška, kvůli níž se rozhodla na FSV UK vrátit.
„Říkala jsem si, že by to mohl být dobrý začátek a poté uvidím, co bude dál. Když ale máte dobrého mentora, který vás začne hodně zapojovat do všeho, co se děje, tak najednou zjistíte, jak moc je akademická práce různorodá,“ popisuje. „Studium nebylo jen o učení, přednášení a výzkumu. Od začátku se jednalo také o organizační a manažerskou práci. A rovněž jsem nestudovala jen v češtině, což pro mě bylo důležité. Potkávala jsem se s lidmi v mezinárodním prostředí, které mě bavilo. V té době jsem si nemyslela, že to takto bude navždy, ale ‚navždy‚ se z toho postupně stalo,“ dodává.
Její disertační práce postupně prohlubovala zájem o témata, kterým se až do nynějška věnuje. Práce, která posléze vyšla i knižně ve vydavatelství Karolinum a později i v německém a řeckém překladu, se zabývala odškodněním obětí nacismu v Řecku a zároveň potrestáním nacistických zločinců. „Nasbírala jsem pro mě tehdy neuvěřitelný korpus materiálu týkající se holocaustu a jeho přeživších. Spoustu materiálů jsem si dala stranou a říkala si, že z nich někdy bude další kniha,“ vzpomíná.
To se stane realitou v příštím roce, kdy po 15 letech od obhajoby disertace vyjde prof. Králové další monografie, která na disertační práci svým způsobem navazuje. Na samotném textu pracovala asi deset let. V průběhu času dle jejích slov výzkum zásadně posunula migrační krize v roce 2015. „Otázka přijímání uprchlíků mě bolestně vracela k tomu, co se dělo během holocaustu. Silně jsem si uvědomovala, že emigrace není jenom o tom, jestli máte odvahu a sociální kapitál, abyste něco takového podnikli a v daném okamžiku odešli. Ale také, že se do toho silně promítá politika sousedních zemí a globální politika. Osud člověka a jeho trajektorie se tak pohybuje v kontextu těchto velkých politik,“ uvádí prof. Králová. „Má nová kniha se ale mnohem více točí kolem lidských příběhů než velké politiky,“ dodává.
Přes Řecko, USA až po Německo
Za klíčovou součást své akademické cesty považuje prof. Králová své zahraniční výzkumné pobyty, kterých v průběhu let absolvovala celou řadu. „Pro mě je to vždycky jako roztáhnout křídla, rozletět se a pak se zase vrátit zpátky. Každý to vidí jinak, ale podle mě je důležité setřást ze sebe strach a zkusit to,“ zdůrazňuje.
V souvislosti s výzkumem ke své disertační práci prof. Králová strávila část svého doktorského studia v řecké Soluni. Její další destinací se kvůli lepší dostupnosti pramenů stalo Německo, které pro ni bylo důležité jednak kvůli výzkumu nacistické okupace, ale také kvůli tamním organizacím zabývajícím se výzkumem holocaustu. Posléze se dvakrát dostala do Spojených států – poprvé, ještě za doktorského studia, vyrazila jako Fulbrightova stipendistka na Yaleovu univerzitu a podruhé během práce na již zmíněné monografii, která má vyjít v příštím roce, strávila téměř rok ve Washingtonu D.C. na stipendiu amerického muzea holocaustu (US Holocaust Memorial Museum).
„Byl to úžasný čas bádání. Na obou pobytech jsem už byla v doprovodu manžela a na druhém i s dcerkou. A jak vidíte, ani otázka rodiny nebyla problém. Myslím, že to je velmi důležitý vzkaz pro ženy badatelky: Jde to a může to být obohacující pro celou rodinu,“ uvádí. „Fulbright se pak stal mojí srdeční záležitostí, což v posledních týdnech kulminovalo tím, že jsem se stala předsedkyní Správní rady Komise J. Williama Fulbrighta České republiky,“ dodává.
Do zahraničí se vydala i v posledních několika letech při dopisování poslední knihy, kdy se začala rozhodovat, kam povedou její další kroky co do výzkumu. Nejdříve strávila jeden rok na Wiesenthalově institutu ve Vídni, na něj navázala stipendiem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. „Zatímco první pobyt byl spíše o studiu holocaustu, druhé stipendium bylo zejména o teritoriálních studiích a opět o jihovýchodní Evropě, kterou jsem začala hodně propojovat i s perspektivou středovýchodní Evropy. A opět tomu nahrály události kolem nás – plná ruská invaze na Ukrajinu mě zastihla přesně v Berlíně, kdy jsem začala přemýšlet o věcech zase trochu jinak,“ uvádí.
Ve své výzkumné práci se prof. Králová začala postupem času více zaměřovat na paměťová studia, jejichž propojení s oblastí historie a dobových pramenů považuje za nevyhnutelné. Nedávno se stala členkou mezinárodní Asociace paměťových studií (Memory Studies Association) a působí také jako členka vedení mezinárodní interdisciplinární sítě vědců COST-Action Slow Memory. „Tam se s kolegy díváme na paměťové procesy. Nikoliv na události jako takové, ale na to, jaký proces k nim vede,“ popisuje.
V této souvislosti její působení vyvrcholí pořádáním deváté globální konference paměťových studií MSA Conference 2025 – Beyond Crises, která se v příštím roce bude v partnerství s Akademií věd ČR, německé Univerzity Regensburg a Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách CEFRES konat na půdě Univerzity Karlovy. „Do Prahy přijede až 1 200 delegátů. Budeme diskutovat otázky, které se týkají nejen politiky paměti, ale i environmentální, pandemické a fyziologické paměti, nejrůznějších forem vzpomínání a zapomínání v souvislosti s věkem nebo jiného vnímání kvůli psychickým problémům nebo stavům, které my v běžném spektru nedokážeme automaticky rozklíčovat a rozumět jim,“ vysvětluje.
Kolektivní spolupráce
Vedle zmíněných aktivit má prof. Králová také za sebou řadu kolektivních projektů, knih a publikací, na nichž pracovala se seniorními i juniorními výzkumníky a výzkumnicemi z Česka i zahraničí. „Někteří vědci a vědkyně raději pracují samostatně na svých pramenech a datech, ale pro mě je práce v týmu osvěžující. Neustále se díky ní něco učím. A po pravdě – čím je člověk seniornější, tím má pocit, že učení se od druhých může být kvůli hierarchizaci akademického prostředí komplikovanější. A práce v týmu mě od tohoto osvobozuje,“ podotýká.
Jeden z příkladů kolektivní spolupráce představuje publikace „Vyschly nám slzy.“ Řečtí uprchlíci v Československu (Dokořán, 2012), na niž prof. Králová spolu se svým dlouholetým kolegou z FF UK a absolventem postgraduálního studia IMS FSV UK Kostasem Tsivosem letos k 80. výročí vypuknutí řecké občanské války navázala seriálem textů v populárně-naučném měsíčníku Dějiny a současnost.
Dále pak kniha vydaná v roce 2016 ve vydavatelství Karolinum s názvem Návraty: Poválečná rekonstrukce židovských komunit v zemích středovýchodní, jihovýchodní a východní Evropy, která se opět věnuje přeživším holocaust. Zkoumá však nejen samotnou cestu přeživších zpět domů, ale především mnohost a různorodost toho, jak jejich fyzický a mentální návrat ovlivnil je samotné a jejich okolí. Kniha vznikla pod vedením prof. Králové a dr. Hany Kubátové z Institutu politologických studií jako společné dílo s účastí mladých badatelek a badatelů FSV UK. Výzkumný tým využil Centrum vizuální historie Malach při Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde v rámci jednoho z archivů, konkrétně Archivu vizuální historie Nadace šoa Univerzity Jižní Kalifornie (USC Shoah Foundation Visual History Archive), měl k dispozici přes padesát tisíc nahrávek svědectví o holocaustu z bezmála šedesáti zemí.
„Rozhovory jsme mohli poslouchat ve všech dostupných jazycích. V mé práci to byla hlavně řečtina, částečně angličtina nebo třeba bulharština. Ale pro knihu bylo zásadní, že jsme pro každou kapitolu pracovali s rozhovory, které byly v jazyce dané domovské země, což běžně jeden výzkumník absolutně nemůže obsáhnout a jazykově pojmout,“ popisuje. „A tím si myslím, že tato kniha byla unikátní. Posléze nás i nadace USC Shoah Foundation vyzdvihla na svých webových stránkách,“ dodává.
Vedle toho také prof. Králová patří k jedné ze zakladatelek Herzlova centra pro izraelská studia, které na UK vzniklo v roce 2019, výzkumného klastru Aliance 4EU+ Pluralita paměti v Evropě v globální perspektivě či projektu CENTRAL Institucionalizace paměti v postkonfliktních společnostech. Před sedmi lety za svou akademickou práci obdržela Cenu vědecké společnosti pro vědce do 40 let za své výzkumné úspěchy.
Konference i mentorování
Dění v akademické sféře je zkrátka v poslední době pro prof. Královou, jak sama říká, opravdu turbuletní. Vedle intenzivních příprav zmíněné globální konference a dokončování monografie se nedávno mimo jiné stala řádnou členkou Učené společnosti ČR.
Své plány do budoucna nechává otevřené. Rozhodně se chce věnovat mentorování nastupující akademické generace v oboru. Konec konců v rámci grantu Transnational politics, complicity, and victims of the Holocaust působí na FSV UK jako garantka kurzů zaměřených na studium holocaustu, pro něž před dvěma lety získala finanční podporu americké nadace Claims Conference na vytvoření juniorního lektorského místa.
„Pevně doufám, že je přede mnou spousta dalších studentů a studentek a práce s nimi. To mi dělá radost. Stejně tak je možná přede mnou další kniha. Ale zatím nemám jasný plán. Je otázkou, zda zůstanu u studia holocaustu,“ uvádí. „Dokážu si například představit téma evakuace dětí, a to konkrétně řeckých uprchlíků ve východní Evropě v době komunismu, ale i třeba židovských dětí, které šly bez doprovodu do cizích zemí. Láká mě kontext dítěte bez doprovodu v době konfliktu. Ale uvidíme, třeba se posunu ještě někam dál,“ uzavírá prof. Králová.
