Druhé výročí ruského vpádu na Ukrajinu: Jak by ji nyní Česko mělo efektivně podporovat?
Dne 24. února 2024 uplynou dva roky od chvíle, kdy ruská vojska vstoupila na území Ukrajiny. U této příležitosti předkládají akademici z Expertní skupiny pro Ukrajinu, která vznikla na Fakultě sociálních věd UK, svůj pohled na to, co by Česká republika měla dělat v následujících měsících, aby efektivně Ukrajině pomohla a podpořila její odpor proti ruské agresi.
Odborníci z FSV UK se shodují především na nutnosti zintenzivnit komunikaci na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Mnozí z nich se domnívají, že Česko by se nadále mělo snažit držet válku na Ukrajině jako hlavní agendu evropské politiky. Podle dr. Michala Parízka z Institutu politologických studií by čeští představitelé měli otevřeně prioritizovat budování společné pozice států Evropské unie vůči válce, a to včetně mechanismů vojenské a ekonomické podpory Ukrajině. „A to i ve chvíli, kdy to bude znamenat rizika pro vazby v rámci Visegrádské skupiny,“ zdůrazňuje dr. Parízek.
Prof. Tomáš Weiss z Institutu mezinárodních studií v této souvislosti zmiňuje, že ve světle erupcí nových i starších konfliktů ve světě a především narůstající krize na americké politické scéně, která může vyústit v opětovné zvolení Donalda Trumpa prezidentem, potřebujeme silnější Evropskou unii, která je schopna jednat rychleji a více společně. „A to bez větší integrace a přenosu pravomocí na evropskou úroveň, především v zahraniční a obranné politice, půjde jen obtížně,“ podotýká Weiss.
Aktivní mezinárodní spolupráce je podle dr. Ondřeje Klípy z IMS potřebná i s rizikem možných politických turbulencí v Rusku, jisté míry jaderné hrozby a vzrůstajícího odporu tuzemské populace proti pomoci Ukrajině. „V opačném případě totiž Vladimir Putin válku zřejmě vyhraje (je připraven na dlouhé opotřebovávací boje), což znamená mimo jiné katastrofu pro celé východní křídlo NATO,“ míní dr. Klípa.
Intenzivní spolupráce i mimo EU
Někteří z akademiků také považují za důležitou výzvu aktivní působení ve státech, které nevnímají ruskou agresi jako klíčovou zahraničněpolitickou otázku a jsou spíše nakloněné věřit ruským narativům. V tomto směru podle doc. Slavomíra Horáka z IMS bohužel Česko ztrácí pověst země, která by mohla mluvit z „ne(post-)koloniální“ pozice. „Nýbrž je stále častěji vnímána jako ‚západní‘ či ‚americký‘ lokaj bez samostatného práva na existenci, zcela v duchu ruského narativu,“ uvádí doc. Horák.
Specificky v kontextu Afriky je podle dr. Bohumila Doboše z IPS potřeba udržovat aktivní veřejnou diplomacii a tím napomáhat čelit ruským a čínským (dez)informačním operacím. „Je dobře, že se česká diplomacie ke kontinentu po období stahování a rušení ambasád znovu staví aktivně. Aby však toto působení mělo žádoucí dopad, je třeba, aby byl současný pozitivní trend udržován dlouhodobě,“ podotýká dr. Doboš. „Je však klíčové těmito aktivitami napomoci zvýšení dodržování sankcí a rozšíření diplomatické izolace Ruska v regionu, který není nutně ani prozápadní, ani proruský,“ shrnuje.
Výzvy směrem k české společnosti
Na vnitrostátní úrovni by podle prof. Weisse měla současná vláda občanům dále více vysvětlovat, proč je ukrajinské vítězství – nebo alespoň výsledek, který se k němu co nejvíce přiblíží – pro Česko důležité. „A že peníze investované do ukrajinské obrany nejsou peníze sebrané českým občanům, ale naopak jde v této situaci o peníze investované do české budoucnosti,“ zdůrazňuje prof. Weiss. „Zároveň by měla česká politická debata opustit staré ideologické zákopy a přiznat si, že nová situace vyžaduje nové přístupy,“ dodává.
Podle dr. Karla Svobody z IMS má česká vláda mechanismy podpory Ukrajině nastavené velmi dobře a poměrně jasně chápe daný problém. I tak by ale neustále měla trvat na jasném rozlišení mezi agresorem a obětí. „Jakékoli snahy k vyvažování Východu a Západu vedou jen k posunu na Východ, s tím, že jen těžko zvratnému,“ míní dr. Svoboda. „Pro akademiky je pak úkol více než jasný – uvádění ruských vizí na pravou míru, ať jde o Putinovy verze historie, propagandistická tvrzení o kvalitách ruské ‚demokracie‘ či ‚úspěších‘ ruské ekonomiky. Rusko není rozhodně neporazitelné a jeho ekonomika není ani náhodou bezchybná, jak se nám snaží prezentovat,“ dodává.
Česko a jeho představitelé by mimo jiné podle dr. Parízka v žádném případě neměli podrývat důvěru v multilaterální instituce a zejména Organizaci spojených národů, a to jak v tuzemsku, tak i na mezinárodní scéně. „Útoky na OSN nebo její instituce jsou to poslední, co střední a východní Evropě přinese větší bezpečí a Ukrajině větší šanci na vítězství ve válce. Pokud je pro Rusko válka součástí překreslování světového řádu, není třeba mu jeho snahu usnadňovat znepřátelováním si zemí globálního Jihu, pro které je právě OSN symbolicky i věcně velice důležitá,“ zdůrazňuje dr. Parízek. Společně s tím také upozorňuje na to, že s postupujícím časem se světová pozornost od války na Ukrajině odvrací. Státy a jejich veřejnost se postupně zaměřují na nově vzniklé krize a dlouhodobé zahraničněpolitické agendy. „Zároveň se řada klíčových spojenců Ukrajiny, v čele s USA, obrací více k vlastní domácí politice. Empirická data o mediálním pokrytí války dokládají klesající zájem o ni po celém světě včetně střední a východní Evropy,“ zmiňuje.
Na vnitrostátní rovině je poté podle dr. Klípy rovněž důležité upozorňovat na fakt, že v případě zhoršení situace na Ukrajině, například ruským prolomením ukrajinské obrany letos na jaře, přijde nová a ještě mohutnější uprchlická vlna. Dr. Marie Jelínková z Institutu sociologických studií, která se dlouhodobě věnuje tématu migrace, v této souvislosti zdůrazňuje, že Česko by tak namísto narůstající restriktivity mělo přidat na podpoře ukrajinských migrantů. „Děsivých 57 procent ukrajinských rodin žije v Česku pod hranicí příjmové chudoby, často se jedná o matky s dětmi. Integrace migrantů do společnosti přitom funguje tehdy, pokud mohou participovat na tom, co je ve společnosti běžné. To život ve velké chudobě neumožňuje,“ podotýká dr. Jelínková.
V Česku podle ní stále chybí dostatečné investice například do podpory specializovaných jazykových kurzů. To se pak negativně promítá i do situace ukrajinských dětí v tuzemsku, které jsou pro budoucnost Ukrajiny dle jejího názoru klíčové. „Jejich rodiče v Česku také potřebují jistotu pobytového statutu, dočasná ochrana (zřejmě) skončí v březnu 2025. Rozumné by bylo nahradit ji pobytovým titulem, který by reflektoval skutečnost, že mnoho Ukrajinců žije nějakým způsobem v obou zemích,“ dodává.
Potřeba větší vojenské podpory
Někteří akademici také zmiňují nutnost intenzivnější vojenské pomoci, která na Ukrajinu putuje. „Vzhledem k nepoměru v živé síle bojujících stran je k vítězství nutné jediné – dramaticky zvýšit technickou převahu ukrajinské armády. Za to by česká vláda měla všemi prostředky lobovat,“ domnívá se dr. Klípa. Podle dr. Jelínkové by se česká společnost měla obecně připravovat na to, že válkou na Ukrajině, která dle jejího názoru pravděpodobně potrvá ještě velmi dlouho, možná ruská agrese nekončí. „A to znamená zásadně zvýšit výdaje na obranu a přizpůsobit tomu průmysl,“ podotýká.
V této souvislosti také doc. Horák zmiňuje, že se i po dvou letech od začátku ruské invaze ukazuje, že akademické a expertní kruhy stále ještě podceňují schopnosti Ruska jít naplno do války bez ohledu na ekonomické a především lidské oběti. „V rámci současné opotřebovací války a slabé naději na jakýkoliv konec si musíme připustit, že s podporou, kterou Ukrajina momentálně dostává, nemá mnoho možností, jak získat zpět svá ztracená území,“ uvádí doc. Horák. „Naopak momentálně čelíme faktu, který se vznáší na celou operací již od jejího počátku – Rusko může vyhrát,“ uzavírá.
Expertní skupina pro Ukrajinu (ESU) vznikla na Fakultě sociálních věd UK v květnu 2022. Jedná se o interdisciplinární policy group, kterou tvoří odborníci a akademici z různých oborů FSV UK. Ti od začátku působení ESU nabízeli odborné a výzkumně podložené příspěvky do probíhajících debat ve společnosti ve formě odborných článků (tzv. policy briefů).
