Zuzana Havránková: Menší třídy nenapomáhají lepším výsledkům žáků ve školách
Jaké to je být ženou v ekonomických oborech? Na jakých zajímavých výzkumných projektech pracovala? A co je vlastně metaanalýza?
Přečtěte si rozhovor s přední českou ekonomkou doc. Zuzanou Havránkovou z Institutu ekonomických studií na FSV UK. Rozhovor vznikl v rámci podcastu De Facto. Tuto epizodu moderuje doc. Alice Němcová Tejkalová.
Alice Němcová Tejkalová (ANT): Jaká témata sis vybrala k doktorskému studiu? Věděla jsi hned od začátku, co chceš dělat a čemu se chceš věnovat?
Zuzana Havránková (ZH): Věděla jsem to hned od začátku. I když to v průběhu studií bakaláře a magistra krystalizovalo. Myslím, že ale největší krystalizace proběhla v Helsinkách, protože tam jsme se dostali k profesoru Kunnasovi na úplně běžný předmět, který je tam vyučován pro všechny zahraniční studenty – empirická analýza, konometrické zpracování různých věcí a tak dále. On nám představil něco, čemu se říká metaanalýza. Z toho vznikla seminární práce a moje první publikace, která byla recenzovaná. A z toho jsem se vykrystalizovala do toho, co dělám dnes, což je metaanalýza.
ANT: A mohla bys přiblížit lidem, kteří se nevěnují ekonomii, co tedy přesně děláte?
ZH: Metanalýza je mezioborový pojem. Je to v podstatě kvantitativní shrnutí literatury. Představ si, že máme vědeckou otázku, kterou se snažíme zodpovědět. Máme na ní hodně studií, které si často i odporují – jejich výsledky jsou jiné, větší, menší, pozitivní, negativní. Když se média, politici nebo zákonodárci dívají na to, jak si vytáhnout správnou odpověď na otázku, kterou se chtějí zabývat, tak se vůbec nedivím, že je těžké a problematické najít argumenty, když je velice jednoduché najít i protiargumenty. A tohle je právě problém naší vědy. Ročně vidíme exponenciální nárůst toho, co se produkuje, ale zároveň důraz na takzvanou evidence-based policy není až tak silný. A možná je to proto, že prožíváme něco, čemu říkáme replikační krize. Skutečně je často těžké se dopídit ke stejným výsledkům na téma, které bylo před tím v literatuře probírané. A metananalýza má poté úlohu, že dokáže vydestilovat výsledek, jednotný závěr z literatury, která je velice různorodá.
Mimochodem metaanalýza vznikla původně v experimentálním výzkumu medicíny, v klinických studiích. Tam jsou studie hodně malé, protože notoricky známe, že jsou velice drahé. Takže oni potřebovali nějakým způsobem dát malé klinické studie do kupy a zvýšit statistickou sílu výsledků. Proto se metaanalýza přirozeně vyvinula v medicíně.
Metaanalýza samozřejmě s sebou nese různé problémy, protože se díváme na velký vzorek studií, které jsou hodně různorodé. Jednak jejich kontext, čili jaká data používají, jestli se jedná o muže, ženy, různé rasy, jaké mají komorbidity a tak dále. To je právě jedna z výzev metaanalýzy – jakým způsobem je možné kontext kontrolovat. Druhým problémem je publikační selektivita. Ta vzniká, když nějaké výsledky mají větší pravděpodobnost toho, že budou publikované. Často totiž máme vnitřně nastavenou a priori preferenci ohledně toho, co by nám asi mělo ve studii vyjít. Když si představíš, že studuji efekt pasivního kouření na zdraví. Tam můžeš najít hodně velké negativní důsledky, menší negativní důsledky i to, že to má nulový efekt na zdraví. A můžeš dokonce najít i pozitivní efekty. To znamená, že pasivní kouření je zdraví prospěšné.
ANT: Takové studie opravdu existují?
ZH: Ano, takové studie opravdu jsou. My vnitřně řadu let víme, že samotné kouření je velice neprospěšné a škodlivé. Kdybych teď chtěla udělat takovou studii, tak jdu do toho s určitou představou nebo předsudkem, jak by měl výsledek vypadat. Předpokládám, že důsledek bude negativní nebo nulový, ale určitě nebude pozitivní. A tyhle předsudky poté na úrovni jedné studie nejsou samozřejmě takový problém. Jako autoři se vždycky snažíme vybrat reprezentativní výsledek, abychom čtenáře nezahltili něčím, co není stravitelné. Jsme zkrátka selektivní ohledně toho, co publikujeme.
Problém ale nastává, když se toto dělá v literatuře systematicky. To znamená, že většina výzkumníků pozitivní výsledky nereportuje. Ale naopak reportuje ty velké, negativní výsledky, které v tomto případě ale mohou být z úplně stejného důvodu špatné. To znamená zkreslené rolí náhody, biasem, špatným modelem a podobně.
ANT: Dokážu si to představit i u mnohem méně kontroverznějších témat, než je kouření. Koneckonců tlak na články, které jsou publikovány v časopisech, jež mají určité zaměření, máme evidovaný i na našem Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Bavili jsme se o tom s kolegy opakovaně, že je potřeba vybírat časopis, který je, řekněme, otevřenější tomu, že věci mohou vyjít různě. Zajímalo by mě, jak se pak výzkumníci tváří na výsledky právě té metaanalýzy? Když se ukáže, že tam je systémový sklon?
ZH: Toto není problém jednotlivých výzkumníků. Není to tak, že bychom tvrdili, že někdo podvádí nebo schválně zamlčuje. O tom to vůbec není. Náš úkol jako metaanalytiků je přijít na to, jestli tam nějaký problém je a potom ho opravit na základě určitých statistických předpokladů.
ANT: Musí to být ale pro vás nepopulární pozice, ne?
ZH: To je pravda. Metaanalytici nejsou úplně populární. Když se koukáš na něčí celoživotní práci a kritizuješ ho, ne vědomě, ale spíše poukazuješ na to, že v celé literatuře je něco špatně, tak je to taková nepřímá kritika.
ANT: Věnuješ se celé řadě různých témat. Určitě stojí za to zmínit, že výzkumně velmi často spolupracuješ se svým mužem Tomášem Havránkem. Nejen s ním, ale i s dalšími kolegy máš poměrně stabilní výzkumné týmy. Jak jsem si všimla u tvých publikací, věnovali jste se například dopadům velikosti tříd na výsledky žáků. Na co jste přišli?
ZH: Intuice nám říká, že pro děti je to lepší v menších třídách. Dítě má více pozornosti od učitele, ten má zase víc času na dítě. Má tam větší klid na to, aby mohl něco dělat. Nám ale vyšlo, že efekt je nulový a menší třídy nenapomáhají výsledkům. I během covidu jsme viděli, že některé covidové fondy byly třeba použity na snižování tříd, i možná úplně z jiného důvodu, než je samotný efekt tříd. Ale obecně vidíme, že argumenty, které mají různé oborové svazy a legislativci, se právě vážou na to, že literatura toto podporuje, a proto je dobré na to sypat peníze. Tedy intuitivně to dává smysl rodičům i učitelům, protože mají větší klid a podobně. Každopádně ale metaanalýza je jenom tak dobrá, jako je podkladová literatura. Takže můžeme říct, že pokud podkladová literatura je dobrá, tak naše metaanalýza říká, že takový efekt tam není.
