Jan Váška: Velká Británie se ocitá v sociální krizi. Ceny nemovitostí v zemi rostou raketovým tempem
Přečtěte si rozhovor s dr. Janem Váškou, výzkumníkem z Institutu mezinárodních studií, který se ve své odborné práci zabývá evropskou integrací, členstvím České republiky v mezinárodních organizacích a politickým vývojem Spojeného království. Rozhovor vznikl v rámci podcastu De Facto. Tuto epizodu moderuje doc. Alice Němcová Tejkalová.
Alice Němcová Tejkalová (ANT): Spojené království je teď z celé řady důvodů v centru pozornosti celého světa. Poslední významnou událostí bylo dění kolem nemoci princezny z Walesu a diskuze o tom, jestli do prostředí Velké Británie vstupují prostřednictvím dezinformací i jiné země. Jak obecně vnímáš politickou situaci ve Velké Británii?
Jan Váška (JV): Na Británii se dívám více jako politolog. To znamená, že se soustředím na volby, které se chystají zřejmě na tento podzim, musí být nejpozději v lednu. Ale zároveň to, co se děje nyní před volbami, není příliš zajímavé, protože politická situace za poslední rok a předpokládané rozložení karet jsou naprosto neměnné. Zajímavá jsou vnitřní pnutí v obou velkých stranách, která se málokdy dějí v důsledku zahraničních politických událostí. V tuto chvíli ale jak labouristy, tak v poslední době i konzervativce štěpí otázka vhodného postoje vůči konfliktu mezi Izraelem a Hamásem. Zejména po útoku na humanitární konvoj, kde zahynuli tři britští státní příslušníci, sílí tlak na to, aby britská vláda pozastavila vývoz zbraní. Nyní se tam hodně štěpí celá interpretace a pochopení toho, která strana se v konfliktu brání a která je pachatelem a překračuje určité obecně nastavované mantinely.
ANT: Ještě se vrátím ke konfliktu mezi Hamásem a Izraelem. Jak moc může ovlivnit volby jako takové?
JV: Spíše si myslím, že jen málo. Minulý rok na podzim, krátce po vypuknutí těchto konfliktů, si Labouristická strana prošla velkou vnitřní krizí, která vedla k tomu, že někteří dlouholetí členové ze strany odešli. Britská Labouristická strana, která je teď v opozici pod vedením Keira Starmera, v zásadě podporuje britskou vládu, která v základních konturách podporuje právo Izraele na obranu, ale snaží se všemi prostředky zdůrazňovat, že je naprosto nutné, aby Izrael dodržoval principy mezinárodního humanitárního práva.
Řada příznivců, členů levicového křídla ale zastávají dlouhodobě instinktivně propalestinské čtení, pro ně jsou Palestinci dlouhodobě obětí v tomto konfliktu. Vychází to z toho, že podpora palestinské věci byla srdeční záležitostí západoevropské levice už hluboko od 70. až 80. let. A Labouristická strana je politickou formací, v níž se soustředí většina britských muslimů, kteří mají vyhraněné stanovisko. Souvisí to také s tím, že v Labouristické straně je dlouhodobě vnitřní problém s neřešeným antisemitismem, který nakonec vedl k pádu Jeremyho Corbyna. A toto štěpení, kdy po Starmerově nástupu a určité čistce ve straně začaly být levicové proudy trochu postranní, se zase dostávají zpátky. A tudíž se řešilo, jak moc viditelné a s jakými škodami to bude. Ale zdá se, že potenciál, kdy by to mohlo zlomit labouristy nebo jejich podporu před volbami, tam není a nakonec budou voliči jako vždy rozhodovat podle ekonomických témat.
ANT: Jak teď vypadá Británie? My na dálku přes naše studenty a přátele v akademickém prostředí sledujeme, jak obrovský problém tam mají s dostupností bydlení pro všechny vrstvy populace.
JV: Já bych se rád vyhnul floskuli, že Británie je v sociální krizi, ale když se na to podíváš z určitého úhlu, tak je to zkrátka pravda. Konzervativci nejdříve v koalici a poté sami jsou u moci čtrnáctým rokem. Když se dostali k moci uprostřed finanční krize, tak zahájili snahu o konsolidaci veřejných financí prostřednictvím velice drastických rozpočtových škrtů napříč resorty a to výrazně utlumilo britské hospodářství. Potom přišla další rána v podobě brexitu a hospodářských důsledků. Brexit jednoznačně podvazuje britský hospodářský růst, takže tamní ekonomika de facto neroste a nerostou ani reálné příjmy větší části obyvatelstva i středních tříd v podstatě už 15 let.
Počet lidí, kteří využívají potravinové banky, tam s krizí bydlení dramaticky roste. Zatímco mzdy stagnují, tak ceny nemovitostí a nájmů zejména v některých částech země, kde se soustředí hospodářský růst, rostou raketovým tempem. V Anglii v podstatě neexistují neobsazené byty. Odhaduje se, že v tuto chvíli má Británie deficit bytových jednotek zhruba 4,5 milionu. Konzervativní vláda má nyní vytyčený cíl podpořit stavbu asi 300 tisíc nových domů nebo bytů za rok. Viděl jsem výpočet a i kdyby to reálně dokázala dodržet, tak bude trvat více než půl století, než se tento deficit podaří vykrýt. A mezitím poroste populace.
V posledních letech má Británie také obrovské kladné migrační saldo. Proč tomu tak je, mi zatím není zřejmé. Za poslední dva roky to je asi tři čtvrtě milionu lidí ročně, z toho většina jsou lidé mimo evropský kontinent a Evropskou unii.
ANT: Takže velmi pravděpodobně migranti z afrických zemí, kteří se dostávají teď postupně do Británie?
JV: Myslím si, že Afrika bude spíše menšinová záležitost. Stejně tak počet válečných uprchlíků z Ukrajiny, který dosahuje řádu nízkých stovek. Neviděl jsem ale rozložené statistiky. Pro konzervativní vládu otázka migrace, zejména nedokumentovaných migrantů, kteří se snaží dostat do Anglie na malých člunech přes Lamanšský průliv, je tak hodně viditelné téma. Je to i téma, které je důležité pro část voličů. Ale za poslední rok počet migrantů, kteří přišli tímto způsobem, je vyčíslený asi na 30 tisíc. A letos klesá. Čili to je poměrně malá část z celkového počtu. Myslím si, že hlavní zdroj migrace bude v jihovýchodní Asii.
ANT: Dříve hodně z nás mělo představu, že by se v Británii nebo ve Spojených státech amerických žilo lépe než u nás. Teď se setkávám s tím, že v naší generaci je čím dál tím více lidí, kteří se právě proto, že tolik cestují, tady cítí výborně. A všem říkáme, jak máme být rádi, že se máme dobře. Sdílíš tuto perspektivu nebo máš jinou?
JV: Faktem je, že anglosaský svět, který jsme si hodně idealizovali, byl vždy takovou první ideální destinací. Ale je pravda, že tam strašně záleží na tom, kdo jste, jaké máte zázemí, co umíte. Myslím si, že by se většina z nás samozřejmě v Británii dokázala uchytit a prosadit. Zároveň, kdybych já si měl vybrat, tak bych hledal místo na kontinentě, které je kulturně bližší. Takže třeba Skotsko.
ANT: To je zajímavá perspektiva. A odtrhne se Skotsko někdy?
JV: V krátkodobé ani střednědobé perspektivě ne. Myslím, že je spousta Skotů, kteří tíhnou k myšlence nezávislosti, ale kdyby se konalo nové referendum, tak si myslím, že by dopadlo velice podobně jako před 10 lety. Podle průzkumů je podíl obou táborů v podstatě vyrovnaný. Ale myslím, že když pragmatičtější zastánci nezávislosti vidí obrovské komplikace, které provázely odluku Spojeného království od Evropské unie, tak si uvědomí, že dopady rozvázání unie s Anglií a dalšími historickými zeměmi, kde je ještě těsnější propojení, by bylo mnohem bolestnější, a to nejen ekonomicky. Ale ekonomické důsledky minimálně v krátkodobém horizontu by byly velmi drtivé.
