Dino Numerato: Nechávám se inspirovat mými doktorandkami a doktorandy, konzultace s nimi je osvěžující
Proč si za svůj životní obor vybral právě sociologii? Jakým výzkumným tématům se aktuálně věnuje? A co oceňuje na svých studentech?
Přečtěte si rozhovor s doc. Dinem Numeratem, výzkumníkem z Institutu sociologických studií FSV UK. Rozhovor vznikl v rámci podcastu De Facto. Tuto epizodu moderuje doc. Alice Němcová Tejkalová.
Alice Němcová Tejkalová (ANT): Proč jste si vybral za svůj životní obor právě sociologii?
Dino Numerato (DN): Téměř si myslím, že si sociologie vybrala mě. Záměr ji studovat nestál úplně na pozadí mého studentského zájmu. Původně jsem chtěl studovat žurnalistiku, chtěl jsem být sportovním novinářem. To byl můj plán, když jsem končil gymnázium. Hlásil jsem se na několik univerzit, mimo jiné i do Brna na Masarykovu univerzitu, kde se tenkrát žurnalistika studovala dohromady s jinými obory. A když jsem se díval na jejich seznam, tak jsem viděl i sociologii. Zjistil jsem, že u ní bude část přijímacího řízení věnována matematickému, logickému myšlení. A tam jsem vytušil šanci a říkal jsem si, že to pro mě bude příležitost. Tušil jsem, že se na žurnalistiku hlásí spíše studenti, kteří jsou zaměření na humanitní obory.
Sociologii jsem si tak přidal k žurnalistice a začal jsem ji studovat, aniž bych v tu chvíli o ní něco věděl. Takže tady možná bortím mýtus lineární akademické dráhy s velice přesnými představami o tom, čemu se budete věnovat. Měl jsem pak příležitost strávit i nějaký čas v médiích, takže sociologickým jazykem mohu říci, že jsem mohl uskutečnit zúčastněná pozorování, zažít si, co mediální svět znamená. Zároveň jsem měl štěstí, že jsem mohl absolvovat řadu skvělých kurzů, které se týkaly sociologie nebo mediálních studií. V tu chvíli jsem zjistil, že budu média spíše studovat a přemýšlet o nich, než abych byl novinář, který se bude zabývat sportem, jak jsem původně plánoval.
ANT: Sportu jste ale zůstal věrný. Věnoval jste se třeba sportovnímu fanouškovství. Co vás přimělo změnit tento záběr a posunout se spíše ke zdravotnickým tématům? Přestože vím, že se sportu pořád věnujete, ale už méně než dřív.
DN: Ta cesta byla poměrně dlouhá a krkolomná. V rámci svého doktorského studia jsem studoval sociologii médií na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně. A poté jsem, když to řeknu velmi banálně, abych dále bortil mýtus lineární vědecké kariéry, chtěl najít práci v Itálii. V tu chvíli na Univerzitě Bocconi hledali někoho, kdo bude členem týmu, který uskuteční etnografickou studii sportovních asociací, mimo jiné v České republice. Po jeho skončení jsem ale neměl žádnou jinou příležitost, abych dál pokračoval v sociologii sportu. Tak i proto, abych z různých důvodů mohl v Itálii zůstat, jsem nakonec přijal nabídku práce na projektu, který nebyl sociologický, ale týkal se oblasti epidemiologie a ekonomie zdraví, což souviselo se statistickými dovednostmi. A tudíž tady se rodí můj zájem o zdraví.
Mezitím, co jsem pracoval s epidemiologickými daty, jsem ještě dotahoval řadu textů a publikací, které jsem měl rozdělané z oblasti sociologie sportu, v rámci níž jsem si vybudoval určité renomé a zjistil jsem, že od ní nemohu úplně utéct. V určitou chvíli jsem tak postavil projekt, který se věnoval fotbalovým fanouškům. Zajímalo mě, jaký je dopad kritických iniciativ fotbalových fanoušků na fotbalový svět.
Mé sociologické přemýšlení pořád vedlo stejnou teoretickou linku, a tím byl dopad kritického myšlení nebo občanských iniciativ na různé sociální sféry. V případě mého doktorátu se jednalo o dopad kritického myšlení na média samotná, v případě mého postdocu, který zmiňuji, to byl dopad kritického myšlení o komercionalizovaném a globalizovaném sportu na sport samotný. A tato teoretická linka mě zaujala i v případě zdraví a nemoci. Hledal jsem způsob, jak zužitkovat epidemiologickou zkušenost, kterou jsem získal díky projektu, v jiné sociální sféře. Kdybych to řekl chronologicky a velmi stručně, předmětem mého zájmu byly tři sociální sféry – média, sport, zdraví a zdravotnictví.
ANT: A jací jsou dnešní studenti a studentky ISS? Jak se vám s nimi pracuje?
DN: Mně se s nimi pracuje velice dobře. Setkávám se se studenty a studentkami na různých úrovních. Na jedné straně vedu velký bakalářský kurz, který je hodně založený na přednáškách, takže tam bohužel není moc prostoru na interakci a diskuze. Zároveň ale na straně druhé ve chvíli, když jsou studenti zvídaví, se na mě obrátí. Jejich zájem rozvíjíme v konzultacích, což je pro mě asi nejdůležitější a nejzajímavější část výuky. A to si myslím, že se potvrzuje i na úrovni doktorského studia.
Administrativních povinností jsem se úplně nezbavil a je pravda, že někdy je moje pozornost kvůli tomu velice rozdrobená. Někdy mám potíže se soustředit na rozvíjení témat, která si určitě zaslouží, aby byla dobře zpracovaná. Ale řekněme, že nedostatek tvůrčího klidu se snažím kompenzovat i tím, že se nechávám inspirovat mými doktorandy a doktorandkami, kteří tvůrčí klid ještě mají. Konzultace s nimi jsou pro mě obrovsky osvěžující a inspirativní, protože vidím, že jejich přemýšlení není úplně převálcováno projektovou rutinou, která nás někdy nutí, ať už chceme, nebo nechceme, publikovat texty, které víme, že sice rutinně zvládneme, ale přinejmenším mě okrádají o čas od větších projektů, které, věřím, dříve nebo později dotáhnu.
