Sociální vědu propojuje s fyzikou. „Nabízí nám to nový pohled na fungování společnosti,“ uvádí výzkumník
Dr. Jakub Tesař z Institutu politologických studií FSV UK ve svém výzkumu propojuje sociální vědu, kvantovou fyziku a environmentální politiku. Zkoumá, jak může takzvaná kvantová sociální věda pomoci lépe porozumět lidskému chování. Ve svém výzkumu ukazuje, že podobné principy mohou platit pro fyzikální částice i pro lidi – a že porozumění těmto vzorcům může změnit způsob, jak přemýšlíme o společnosti.
Ještě před začátkem bakalářského studia ho na první pohled zajímaly dva velmi odlišné obory – fyzika a mezinárodní vztahy. Nedokázal si mezi nimi vybrat, až nakonec začal studovat oba zároveň. „Později mi došlo, že je něco spojuje: obě disciplíny jsou o studiu systémů složených z jednotek, které spolu interagují a dohromady vytvářejí určité vzorce chování. To je v zásadě stejné pro fyzikální i lidský svět,“ vysvětluje.
Během studia začal postupně přemýšlet nad tím, zda by nešlo aplikovat principy kvantové fyziky i při výzkumu v sociálních vědách. „Až o několik let později jsem zjistil, že to není jen má ‚ulítlá‘ myšlenka, ale že jeden významný profesor v oblasti mezinárodních vztahů Alexander Wendt reálně toto dělá a zabývá se takzvanou kvantovou sociální vědou,“ vzpomíná. Na základě toho se posléze přihlásil na doktorské studium na Fakultu sociálních věd UK s tématem aplikace kvantových modelů na lidské chování v kontextu teorie her.
Studium úspěšně zakončil a takzvané kvantové sociální vědě se výzkumně věnuje doposud. Podle něj ji lze chápat ve dvou rozměrech. První z nich spočívá v užívání kvantové teorie pravděpodobnosti na predikci lidského chování. „Místo jiných statistických modelů se používá kvantový statistický model například v kontextu volebních preferencí,“ uvádí dr. Tesař a dodává, že právě tomuto rozměru kvantové sociální vědy se věnoval ve své disertační práci a probíhajícím výzkumném projektu.
Druhý pohled, kterým se zabývá již zmíněný americký profesor, se na tento výzkumný směr dívá v širší perspektivě a otevírá filozofické otázky o podstatě světa. „Kvantové porozumění světa nám nabízí alternativní vysvětlení společnosti, které je postavené na radikálně jiných principech. Klasická fyzika pracuje s představou, že fyzikální systém lze libovolně přesně měřit a nijak tím nezměnit jeho stav – to zcela padá v kvantové teorii, kde se systém, který někdo pozoruje, chová docela jinak než systém, jež se vyvíjí samovolně,“ vysvětluje.
„Tento přístup lze uplatnit i v sociálních vědách. Jeden pohled říká, že volební preference člověka už existují a já je pouze zjistím, odečtu a nijak tím jeho názor nezměním. Druhý pohled je ale úplně jiný: konkrétní preference neexistují, dokud je nezačneme měřit. Ve chvíli, kdy člověka donutím vybrat si například v prezidentských volbách, je nucen se právě v tu chvíli rozhodnout a přiklonit se k jedné z možností. Samotné měření tedy není nezávislé na systému, naopak ho přímo ovlivňuje. A právě tyto poměrně radikální filozofické myšlenky jsou pro mě teď možná zajímavější než samotné matematické modely,“ uvádí.
Zároveň ale zdůrazňuje, že se stále jedná ve výzkumném světě o okrajovou myšlenku. „Vědců v tomto oboru je relativně hodně málo. Už i jen proto, že vzdělání ve kvantové fyzice není v sociálních vědách úplně běžné,” směje se. Sám ale v dalším rozvoji tohoto směru vidí velký přínos, který dle jeho slov spočívá zejména v popření klasického vidění světa. „Když v některých oblastech obrátíme optiku, může to vést k lepšímu porozumění společnosti. Například v kontextu klimatické změny. Ve chvíli, kdy vnímáme člověka a přírodu jako dvě entity, které spolu vstupují do interakce, tak je to něco jiného, než když jako první vezmeme v potaz samotný vztah člověka s přírodou. A teprve podle toho odvozujeme, jak je na základě tohoto vztahu člověk i příroda definována,” vysvětluje. „Za mě může být přínos kvantové sociální vědy relativně radikální ve smyslu proměny optiky našeho vztahu ke světu. To je ale samozřejmě otázka významné změny celého paradigmatu,” dodává.
Kvantová fyzika v projektech
Dr. Tesař působí od roku 2022 jako hlavní řešitel projektu podpořeném Grantovou agenturou České republiky s názvem Vzájemná interakce vlastní a cizí perspektivy v politickém rozhodování: perspektiva kvantové sociální vědy. Na projektu spolupracuje s kolegou z Německa a kolegyní z Portugalska. Obecně se v něm zaměřují na to, jak kvantové modely mohou přispět k relativně rychlé změně porozumění sociálních fenoménů.
Jedním z jejich výsledků je nová interpretace takzvaného vězňova dilematu – známé metafory v mezinárodních vztazích a teorii her. Zatímco klasické modely předpokládají, že se jednotliví aktéři budou racionálně zrazovat, kvantový model ukazuje, že jejich různé motivace k tomu zradit se mohou vzájemně vyrušit. „Náš článek je opětovná analýza tohoto problému na základě dat konfliktu mezi státy. Snažíme se pochopit, kdy a jakým způsobem státy vstupují do konfliktu,” uvádí. „Kvantová teorie v tomto případě umožňuje variantu takzvané interference čili vzájemného vyrušení. To znamená, že ve chvíli, kdy nevím, co druhý udělá, nejsem ochoten ho zradit, protože nevím, co je ten důvod, proč bych měl zradit. Při aplikaci tohoto modelu dostáváme lepší výsledky než u modelů, které pracovaly bez myšlenky vyrušení,” dodává.
V rámci projektu měl také možnost se zabývat další oblastí svého odborného zájmu – environmentální politikou. Pracoval na reflexi díla českého filozofa Erazima Koháka, který se zabýval přírodní etikou. „Dělal jsem takzvané kvantové čtení jeho etiky vztahu k přírodě. Snažil jsem se aktualizovat jeho myšlenky optikou vnitřní provázanosti ekologického systému,” uvádí.
Nejvýznamnějším výstupem projektu by měla být kolektivní monografie, která představí koncepty kvantové teorie a jejich využití napříč obory – od psychologie přes ekonomii až po teorii her. „O knihu už projevil předběžný zájem Cambridge University Press, což považuji v tuto chvíli za úspěch. Do druhé části knihy nám potvrdilo účast velké množství skutečných pionýrů v tomto oboru. Jsou to lidé, které jsem při doktorátu načítal,” pochvaluje si. „Pokud bych to měl tedy shrnout: hlavním výstupem našeho projektu bude to, jak náš obor, politická věda nebo mezinárodní vztahy, můžeme předefinovat pomocí kvantové teorie,” dodává.
Současně se také podílí na projektu Globální toky politických informací (GLOWIN) podpořeném programem PRIMUS Univerzity Karlovy, jehož hlavním řešitelem je doc. Michal Parízek z Institutu politologických studií FSV UK. V rámci projektu výzkumníci pracovali s rozsáhlou databází zpráv ze zhruba 60 000 online médií z více než 140 zemí světa. Dr. Tesař se konkrétně zabýval tím, jak se ve světových médiích diskutovalo o globální klimatické změně. Díky rozsahu projektu, který ve svých datech pokrývá i země globálního Jihu – například Ghanu, Vietnam, Botswanu nebo Venezuelu, se mu podařilo odhalit nové souvislosti. V jednom případě se zaměřil na vztah bohatství země a jejího vztahu k životnímu prostředí.
„Často se pracuje s hypotézou, že státy, které jsou bohatší a mají průměrně vyšší HDP, jsou environmentálně citlivější. Tento argument je hodně problematický, protože takzvaně nerozvinuté, přírodní národy mají environmentální cítění naopak vysoce rozvinuté. Typicky se to ale studovalo jen v evropském kontextu, kde lineární vztah vcelku sedí,” vysvětluje. „Ale když jsme se ve výzkumu podívali i na méně bohaté země – Afriku, Latinskou Ameriku a jihovýchodní Asii, tak i zde křivka environmentálního cítění stoupá. To mi přijde hodně zajímavé,” dodává.
Evropská platforma a odborná konference
Do budoucna chce dr. Tesař pokračovat v propojování kvantových modelů, mezinárodních vztahů a environmentální politiky. Kromě dokončení zmíněné kolektivní monografie by spolu s kolegy chtěl založit evropskou platformu pro kvantovou sociální vědu a obnovit odbornou konferenci, která by propojovala vědce z různých zemí. „Jedná se o téma, které je pro spoustu lidí zajímavé, máme v něm know-how a nabízí se možnost v něm pokračovat v evropském schématu,” popisuje. „Pro mě osobně je zajímavé jeho propojení s environmentální politikou. V tom bych rád pokračoval,” dodává.
Environmentální témata se zároveň snaží předávat i mimo své výzkumné působení – například prostřednictvím fakultní Pracovní skupiny pro udržitelnost nebo formováním bakalářských a magisterských studujících, kteří mají možnost tato témata uchopit ve svých závěrečných pracích. „Udržitelnost se snažím přinést i mimo kurzy a vědecké články. Chtěl bych je více přinést do života lidí,“ uzavírá.
