Konference Komunikace vědy 360°: Druhý ročník nabízí nové formáty, mezinárodní přesah i výrazné keynote speakery
Fakulta sociálních věd UK, Akademie věd ČR a platforma SciComHub přinášejí druhý ročník konference Komunikace vědy 360°, který se uskuteční 5. února 2026 v Areálu Jinonice. Po úspěšném pilotním ročníku na účastníky čeká několik novinek. Jaké zastřešující téma ponese druhý ročník? A v čem se bude lišit odpolední program? Nejen to v rozhovoru odkrývají spoluzakladatelky konference – Kateřina Sobotková, ředitelka Divize vnějších vztahů Střediska společných činností AV ČR, a Tereza Klabíková Rábová, proděkanka pro vnější vztahy na FSV UK.
Můžete stručně představit, jak vznikla myšlenka konference Komunikace vědy 360°?
Tereza Klabíková Rábová (TKR): V České republice dnes působí už řada vyspělých pracovišť, týmů i jednotlivců, kteří komunikaci vědy úspěšně rozvíjejí. Tyto iniciativy ale často fungují izolovaně. Naší hlavní ideou proto bylo propojit existující zkušenosti a odborné kapacity napříč oborem a posunout vědeckou komunikaci na vyšší úroveň. S tímto záměrem jsme se potkali a začali si povídat o možnostech organizování konference.
Kateřina Sobotková (KS): Ano, na jedné akci se potkala skupina nadšenců a slovo dalo slovo. Vznikla z toho myšlenka vytvoření platformy či zázemí pro všechny, které toto téma zajímá a mají pocit, že by se v něm chtěli zdokonalit, vzdělat nebo do něj přinést něco zásadního. Chtěli jsme dát příležitost každému, koho komunikace vědy baví a zajímá.
TKR: V poslední době jsem narazila na kontext jiné evropské země, kde rozvoj komunikace vědy stál v minulosti na tomtéž principu. Správní lidé, ve správný čas, na správném místě. Myslím, že i u nás se tehdy propojilo to, co je k tomu potřeba. Zapálení lidé, kteří to myslí vážně a současně mají ze své pozice možnost věci měnit.
Co podle vás odlišuje tuto konferenci od jiných akcí zaměřených na komunikaci vědy? Co je její přidanou hodnotou?
KS: Hodně důležitý je rukopis Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Tím ale neříkám, že tito dva giganti jsou ti nejdůležitější. Poskytujeme hlavně institucionální zázemí a je dost možné, že bez něj by to v takovém formátu nevzniklo. Sluší se tedy oběma institucím poděkovat, protože komunikaci vědy velmi podporují a díky nim se mohou do diskuze přidat další. Určitě ale musím zmínit spolek SciComHub, která byla v počáteční fázi a stále je velmi důležitá. Ta barevnost a různorodost tkví právě v tom, že se konference mohou účastnit všichni, i jednotlivci, kteří mají pocit, že jejich strasti, ale i úspěchy v této oblasti nejsou tolik vidět.
TKR: Naším cílem také bylo nabídnout aktivní program. Čili nejen frontální předávání zkušeností z praxe, ale i workshopy a praktické sdílení. A mým velkým snem bylo přivézt zahraniční řečníky, abychom obohatili náš ekosystém o pohledy zvenku.
Jak byste chtěly, aby konference v budoucnu ovlivňovala komunitu kolem komunikace vědy?
KS: Tím nejdůležitějším pro nás je, aby se téma vědy dostalo opravdu do seriózního systému. Dobrá komunikace vědy činí společnost odolnější vůči dezinformacím a existenciálním i společenským krizím. Věda tuto sílu má, ale musí se dostat ve správném jazyce a vhodné formě k lidem. Také by se měla značně posílit společenská relevance vědy jako takové. To jsou pro mě dvě stěžejní témata. Je to sice běh na dlouhou trať, ale věřím, že napomůžeme tomu celý tento ekosystém změnit.
TKR: Naprosto souhlasím. Bude to velmi dlouhý běh, někdy při něm budeme i my dělat pokusy a omyly. Ale naším hlavním cílem je ustanovit tuto oblast jako potřebnou a nezbytnou společenskou autoritu, aby věda mohla být i více zapojená například do tzv. policy makingu.
Co se vám v prvním ročníku konference osvědčilo? Co naopak ne a chcete to nyní udělat jinak?
KS: Hodně se osvědčil dopolední program. A to z toho důvodu, že přijela dvě velká jména: Iain Stewart a Paulína Tabery. Oba potřebují stage a jsou pro všechny inspirací a hlavně motivací, což naše komunita potřebuje. U tohoto formátu chceme zůstat i v letošním roce. Máme zase dva opravdu skvělé řečníky. Naopak prostor pro poučení představoval to, že jsme v úžasném organizačním nadšení dali konferenci na dvě lokace. Logistika mezi dvěma místy byla komplikovanější a trochu jsme se v tom sami jako organizátoři uvařili. Proto druhý ročník přesouváme do Areálu Jinonice, aby bylo vše hezky na jednom místě a prostor mezi jednotlivými částmi se mohl vyplnit networkingem.
TKR: Pro sebe jsme si to stanovili jako pilotní ročník a chtěli jsme to zkrátka společně zkusit. I ze zpětné vazby všech účastníků se, myslím, náš záměr obsahově i organizačně podařil. Se zmíněnými nedostatky jsme se stejně nejvíce stresovali my jako organizátoři. Mám ale pocit, že další ročník bude o krok lepší v tom, že ho zaměříme tematicky. Společnými silami a brainstormingem jsme vyhodnotili jako aktuálně společensky důležité téma institucionální podporu komunikace vědy. Také chceme, aby si účastníci konferenci nejen užili, ale také si z ní odnesli něco do své praxe. Máme tak v plánu, že z jednotlivých odpoledních programů vytvoříme výstupy, jakými budou například sety doporučení, které se mohou v komunitě dál sdílet. Novinkou je také to, že tentokrát nabízíme program i v angličtině, abychom zapojili i zahraniční výzkumníky.
A na jakou část programu se nejvíce těšíte?
KS: Velkým lákadlem by měli být oba řečníci. Christina Beck, vedoucí komunikace v Max Planck Society, je opravdu velké jméno. Úžasná dáma, velká expertka. Myslím, že její přednáška bude doznívat v hlavách nás všech ještě hodně dlouho. Moc se těším i na Tomáše Koblížka, od nás z Akademie věd. Je to člověk hoden obdivu za to, jakým způsobem se profiluje ve veřejném prostoru a jak bojuje s věcmi, s nimiž ani společnost nedokáže bojovat. Těším se, že odpolední program bude hodně o brainstormingu. Každý účastník bude mít prostor být vtažený do diskuze, z níž si ještě odveze finální výstup.
TKR: Unikátní příležitost představuje i jen to, že se všichni lidé, kteří mají s tímto tématem co dočinění, potkají a budou mít soustředěný čas si o věcech popovídat. Já se určitě také těším na speciální večerní program, jehož náplň zatím úplně neprozradíme, ale měl by být výraznou a příjemnou třešničkou na dortu. Rádi bychom do věci vnesli i humor, protože se vždycky nemusí jednat jen o striktně seriózní věci. Myslím, že zapálení, entuziasmus a pro někoho i zábava je v komunikaci vědy opravdu klíčová.
Proč je podle vás efektivní komunikace vědy tak důležitá? A na jaké překážky v Česku stále naráží?
KS: Pro vědeckou obec je problém v tom, že komunikace a popularizace vědy není součástí hodnocení. To znamená, že se vědci, kteří vědu komunikují, dostávají do pomyslné „spirály smrti“. Chtějí se po nich vědecké výstupy, sami ale administrují projekty, žádají o ně, shánějí si financování a do toho by se ještě měli efektivně starat o to, aby vědu také komunikovali. Všichni napříč vědeckými institucemi, kteří vědu v rámci volného času komunikují, protože tomu zkrátka věří, mají můj absolutní obdiv. Dalším problémem je určitě i systém podpory komunikátorů vědy. A teď myslím profesionálů. Na AV ČR máme spoustu popularizátorů vědy, ale jedná se povětšinou o lidi, kteří to dělají jen na částečný úvazek, společně s vědeckou prací. Společně se kultivujeme, ale oni často jednou nohou stojí tam, druhou zase jinde, přesto odvádí skvělou práci. Opět tak jde o finance a čas. Byť se to už v něčem mění k lepšímu a na některých místech vidím první vlaštovky, tak to jde po malých krůčcích.
TKR: Já ke zmíněnému objemu práce dodám ještě za univerzitní prostředí i výuku. Obecně už to neutáhneme jen na ochotě a talentu. Mám pocit, že doba nazrává k tomu, abychom přitvrdili na úrovni systému. To je ostatně i jeden z důvodů, proč se snažíme dělat konferenci, obrazně řečeno mlátit do hrnce a vysílat signály i na vyšší politickou úroveň. Potřebovali bychom konzistnější platformu, kde záštita a jasnost kompetencí bude zajištěna předvídatelněji, než my se dílčími způsoby snažíme.
KS: Poté je to samozřejmě i vnější svět. My samozřejmě velmi rádi a aktivně komunikujeme s médii, ale faktem je, že média často nutí i vědu do rychlých vyjádření a černobílých tvrzení. Vědec neřekne nic, co není pravda. Do poslední chvíle bude do tématu přinášet různé úhly pohledu a spousty barev. A bohužel vědeckých redakcí, které mají prostor, čas a finance, je u nás minimum. Tohle všechno vytváří hodně složitou situaci pro všechny, kteří do veřejného prostoru chtějí jít.
Jaké výzvy čekají oblast komunikace vědy v následujících letech?
KS: Absolutně největší skála, kterou je potřeba zdolat nebo se alespoň vydat směrem na její vrchol, je přesvědčit lidi věřit vědě. Aby se věda skutečně dostala do popředí v důvěryhodnosti a působila jako etalon jistoty pro veřejnost. A to je právě i úkolem komunikace vědy, aby toto posilovala a vědce skutečně dala na místo, kam patří. To je pro mě asi největší výzva. Tedy kromě spousty jiných.
TKR: Z jednoho výzkumu, na němž jsme se na Fakultě sociálních věd UK podíleli, vidíme, že veřejnost je stále ochotná věřit vědcům a požaduje, aby se vědci zapojovali do rozhodovacích procesů. Ale my teď potřebujeme správně uchopit to, v co má veřejnost ještě ochotu dát svou důvěru. Musíme s lidmi komunikovat. Na mnoha úrovních už se to děje, například ve formě popularizačních veletrhů. Ale často se tyto akce odehrávají z mého pohledu ještě pořád izolovaně, někdy i kompetitivně a nekonzistentně. Myslím, že je potřeba opravdu táhnout za jeden provaz. Není čas na to, abychom si dovolili v těchto věcech stát na místě. Vědecká sféra žije v kontextu byznysu a dalších výrazných aktérů. A my se musíme udržet na hladině.
KS: Ano, expertní princip vědy by v zásadních rozhodnutích státu a společnosti měl být do budoucna nezpochybnitelný. Je to možná idealistické, ale je to fakt.
Více informací o programu se dozvíte na webu konference.
