Jak silný je ženský hlas ve veřejném prostoru? Odbornice z FSV UK o online násilí na ženách i feministické zahraniční politice
V další epizodě podcastu De Facto debatovala docentka Alice Němcová Tejkalová s doktorandkami Lindou Coufal z Institutu sociologických studií a Alicí Novákovou z Institutu mezinárodních studií o roli žen ve veřejném prostoru. Rozhovor otevírá téma online násilí vůči ženám, sporů o inkluzivní jazyk či postavení žen ve vědě.
Alice Němcová Tejkalová: Proč je důležité mít ve veřejné sféře zastoupený ženský hlas a feministické postoje?
Linda Coufal: Je to důležité z prostého důvodu: ženy tvoří polovinu populace a jejich zkušenosti jsou ovlivněné systémem, ve kterém žijeme, často jinak než zkušenosti mužů. Zastoupení ženského hlasu ve veřejné politice proto přispívá k větší legitimitě reprezentativní demokracie.
Alice Nováková: Souhlasím s Lindou. Argument reprezentativní demokracie by měl být sám o sobě dostačující. Nemusíme tvrdit, že ženy přinášejí do politiky něco pozitivnějšího nebo progresivnějšího než muži. Důležité je, že mají odlišnou žitou zkušenost, která by se měla v politice odrážet. Zároveň si nemyslím, že ženy musí automaticky zastávat feministické postoje. Známe mnoho političek, které prosazují spíše antifeministické názory a svou kariéru staví na udržování patriarchálních struktur. Ženy by ale měly mít stejné právo být špatnými političkami jako muži.
ANT: Mne totiž stále fascinuje, že se taková otázka vůbec objevuje. Mužů se přece běžně neptáme, proč jsou ve veřejné sféře a jestli tam jejich postoje patří. Vrátím se ještě, Alice, k očekávání, že ženy mají do veřejného prostoru přinášet něco jemnějšího, femininního nebo feministického. Nejsou právě tato očekávání jedním z důvodů, proč ženy od vstupu do veřejné sféry odrazuje pocit, že musí něco reprezentovat?
AN: Určitě. Ženy jsou pod mnohem větším drobnohledem a bývají tvrději kritizovány za jakékoliv přešlapy. Často čelí kritice i od jiných žen za to, že nenaplňují feministické principy nebo dostatečně nehájí zájmy žen. Tlak na ně je výrazně větší než na muže. Navíc jsou často hodnoceny na základě genderu — řeší se jejich vzhled, oblečení nebo to, zda mají děti.
ANT: Vyvíjí se situace pro ženy vstupující do veřejného prostoru pozitivněji? Jsou dnes lépe připravené a mají silnější podpůrné sítě?
AN: Obávám se, že současný trend je spíš opačný. Období, kdy iniciativy podporující ženy a další znevýhodněné skupiny získávaly širší podporu, se podle mě uzavírá. S posilováním krajní pravice roste i odpor vůči genderovým tématům. Gender a takzvaná genderová ideologie jsou často vykreslovány jako příčina společenských problémů. Emancipace žen bývá prezentována jako něco, co zašlo příliš daleko a ohrožuje tradiční rodinu i muže. Vstup do politiky nebo veřejného života tak dnes může být v mnoha ohledech ještě složitější než před několika lety.
ANT: Lindo, ve vašich debatách o manosféře a dalších tématech spojených s agresivitou jsem si všimla, že se v reakcích často objevují otázky, jestli má žena vůbec právo takové věci kritizovat — a jestli přitom má nebo nemá nějak vypadat. Vnímáte, že vás jako ženu diskutující posuzují jinak?
LC: Rozhodně. Nemyslím si ale, že je to specifické jen pro toto téma. Kdybych mluvila o čemkoliv, co by části publika vadilo, byla bych jako žena stejně kritizovaná za svůj vzhled, váhu nebo sexualitu. Často se zpochybňuje i můj intelekt a součástí těch reakcí bývají také výhrůžky sexuálním nebo fyzickým násilím. To je něco, co můžeme vidět téměř pod vystoupením jakékoliv ženy ve veřejném prostoru.
Ano, mluvím o misogynním násilí, které muži páchají online, takže tím přirozeně rozčiluji právě ty, kteří se takového násilí dopouštějí. Podobný způsob komentování ale vidíme třeba i u Aleny Schillerové. Tam často útočí lidé, kteří se sami považují za liberální, demokratické a proti násilí. Jakmile ale žena reprezentuje něco, s čím nesouhlasí, velmi rychle sklouznou k dehumanizujícím útokům. Není to tedy specifikum tématu, o kterém mluvím. Je to zkušenost žen, které veřejně vystupují k jakémukoliv tématu.
ANT: Alice, když navážeme na váš komentář pro Deník N o feministické zahraniční politice. Kdyby v čele Spojených států stála Kamala Harris místo Donalda Trumpa, zveřejnila by podle vás podobná vyjádření vůči Íránu — včetně hrubých slov a výhrůžek útoky na civilní infrastrukturu? Nebo už tím podsouvám představu, že žena automaticky přináší smysluplnější přístup?
AN: Nemyslím si, že by Kamala Harris stavěla svou popularitu na stejném stylu vystupování jako Donald Trump. Trump získává podporu tím, že se prezentuje jako dominantní a „opravdový“ muž. Jeho styl leadershipu je výrazně maskulinní a silně genderovaný. Lidé na to slyší — obdivují jeho podnikatelský úspěch, jeho sebejistotu i impulzivní rozhodování, přestože jeho sliby často nejsou realistické. Právě tím ale vytváří obraz muže, který si může dovolit cokoliv. Nemyslím si, že by se Kamala Harris prezentovala podobným způsobem.
ANT: Jaké jazykové problémy v souvislosti s genderem vnímáte ve veřejném prostoru?
LC: Hromadná podstatná jména vnímám jako důležitý a zároveň krásný prvek jazyka. Ukazují, jak kreativní čeština může být. Když jsem začala používat inkluzivnější jazyk, více jsem si v historických textech všímala výrazů, které bych nečekala. Přijde mi zajímavé, že dnešní snaha o inkluzivnější češtinu vlastně navazuje na určitou tradici. Třeba Tomáš Baťa ve svých dokumentech používal výrazy jako „zaměstnanectvo“ nebo „pracovnictvo“, pravděpodobně i proto, že chtěl ukázat, že u něj mohou pracovat také ženy.
AN: Podobně Masaryk používal oslovení „občanstvo“. Takže inkluzivní jazyk v historii existoval. Dnes je ale kvůli debatám o genderu a takzvané genderové ideologii velmi polarizujícím tématem. Některé politické strany ho využívají jako mobilizační nástroj a získávají na něm politické body. Staví na tom, že lidé mají obavy z nových věcí — a genderově inkluzivní jazyk mezi ně patří. Přináší nové tvary a vyžaduje určité úsilí při používání. Třeba v Německu postavila Alternativa pro Německo část své kampaně v roce 2021 právě na odporu vůči inkluzivnímu jazyku a byla v tom úspěšná. Přidali se i konzervativci z CDU/CSU, kteří v některých spolkových zemích omezili používání genderově inkluzivního jazyka ve školách.
Proč je online misogynie tak silná právě teď — a kdo na ní vydělává? Co je „academic housekeeping“ a proč dopadá hlavně na ženy? A jak gender ovlivňuje styl politického leadershipu? Dozvíte se v další části podcastu. Poslechněte si na Spotify nebo Apple Podcasts či níže.
