Jak lidé přestávají věřit demokracii? Politoložka z FSV UK zkoumá, co formuje naše hodnoty
Dr. Klára Kosová z Institutu mezinárodních studií FSV UK ve svém výzkumu propojuje politologii, kognitivní lingvistiku i neurovědy a sleduje, jak se v myslích lidí utvářejí hodnoty, které demokracii drží pohromadě. Její disertace oceněná cum laude na Univerzitě v Groningenu ukazuje, že samotné volby nestačí — klíčové je, jak k demokracii každý z nás přistupuje. „Nechci dělat vědu jen pro vědu. Chci, aby měla reálný dopad — aby lidé dokázali rozpoznat autoritářské tendence a sami řekli, že tohle není cesta, kterou chtějí jít,“ uvádí v rozhovoru.
Ve svém výzkumu se věnuje především demokratické legitimitě — tedy tomu, jak lidé vnímají demokracii jako legitimní či nelegitimní způsob vlády a co jejich postoje formuje. „Zajímá mě, kdy se hodnotové rámce lidí začínají měnit a proč některé postoje přetrvávají dlouhodobě. Přechod k demokracii není jen institucionální otázka — klíčové je, aby se proměnilo i nastavení lidí, což se neděje ze dne na den,“ popisuje. „Sleduji proto, jak tyto změny probíhají, a proč jsou pro některé lidi populističtí nebo autoritářští lídři přitažliví, zatímco pro jiné ne,“ dodává.
Ve své disertaci analyzovala zhruba tři tisíce novinových článků o protestech v Bulharsku z let 2020 a 2021. Zaměřila se na to, jak se v médiích utváří představa demokratické legitimity — konkrétně skrze metafory. „Metafory často používáme nevědomě. Jsou součástí našich myšlenkových vzorců a do určité míry odrážejí to, jak o věcech přemýšlíme, i když je někdy využíváme i strategicky,“ vysvětluje.
Analýza ukazuje, že demokracie je v bulharském veřejném prostoru často chápána především procedurálně: tedy jako systém, v němž proběhnou volby, po kterých je třeba respektovat vítěze. Ale fakt, že zvolení zástupci poté přestávají zastávat liberální hodnoty, veřejnost už nevnímá jako problém. „Mám pocit, že se oproti 90. letům vytrácí důraz na liberální hodnoty, které jsou s demokracií přirozeně spojované — například rovnost nebo ochrana práv. Demokracie se redukuje na volby a její hodnotový základ se tím oslabuje,“ míní.
Na tato témata nyní navazuje i v projektu TWIN4DEM, který zkoumá postupné oslabování demokracie a snaží se pomocí velkých jazykových modelů identifikovat zavčas varovné signály: „Takový nástroj by mohl předejít situaci, kdy demokratické instituce erodují tak daleko, jako se to stalo například v Maďarsku.“ Nově se také zapojila do týmu Peace Research Center Prague, vedeného doc. Michalem Smetanou, a to v rámci projektu INTERFER zaměřeného na zahraniční vměšování.
Doktorát pod dvojím vedením
O akademické dráze začala uvažovat už během magisterského studia, kdy strávila tři měsíce v archivu v Bulharsku. Doktorské studium absolvovala pod dvojím vedením (tzv. cottutele) na Univerzitě Karlově a Univerzitě v Groningenu v Nizozemsku. Zatímco na Institutu mezinárodních studií FSV UK vnímala jasně dané studijní požadavky, povinné kurzy i publikační činnost, v Nizozemsku jí univerzita nabízela větší volnost. „Pouze jsem dokládala, co jsem absolvovala, a univerzita posuzovala, jestli to odpovídá mému zaměření. V českém prostředí pro mě bylo náročnější, že jsem musela plnit vedle dalších požadavků i některé časově náročné povinnosti,“ popisuje.
Zásadní rozdíl vnímala i v přístupu k výzkumu. „Hned mi řekli: ‚Téma je dobré, ale chceme vidět metodologii. Od toho se bude všechno odvíjet.‘ Tím mě trochu překvapili, protože jsem měla pocit, že se teprve bude vyvíjet. Nakonec mi to ale pomohlo přemýšlet o výzkumu jinak. Díky kombinaci obou přístupů se mi podařilo napsat disertaci v podobě, jakou má dnes,“ uvádí.
Za disertaci získala ocenění cum laude, a to jako první student bez nizozemského občanství na Filozofické fakultě v Groningenu. Proces jeho udělení je přitom mimořádně přísný: návrh musí projít interní komisí, vedením fakulty i dvěma anonymními externími oponenty a potvrdit ho musí i komise při samotné obhajobě.
Dr. Kosová přitom do poslední chvíle netušila, že by o ocenění mohla opravdu usilovat. „Šla jsem na obhajobu s tím, že hlavně chci uspět. Vůbec jsem nevěděla, že je ve hře cum laude. Když to zaznělo, byla jsem opravdu překvapená,“ říká. O to důležitější pro ni bylo, co ocenění symbolizovalo. „Během doktorátu člověk často pochybuje, jestli to, co dělá, má smysl. Pro mě to bylo silné potvrzení, že ano — a že má cenu v tom pokračovat.“
Rozdílné přístupy k mateřství
Výraznou zkušenost pro ni představovalo i to, jak odlišně česká a nizozemská akademická prostředí přistupují k rodičovství. Doktorát dokončila se dvěma dětmi — a zatímco v Česku se setkala i s odrazujícími reakcemi, v Nizozemsku zažila spíše opačný přístup. „Někteří kolegové mi tady říkali, že jsem si těhotenství měla lépe rozmyslet. V té fázi je člověk nejistý a podobné komentáře v něm vyvolávají velký strach.“
Oproti tomu na University of Groningen řešila především praktická řešení. „Navrhli, že první půlrok po narození dítěte nebudou nic vyžadovat a k práci se budu vracet postupně podle toho, jak se budu cítit. Rozdíl jsem vnímala i v běžném fungování univerzity — například v dostupnosti přebalovacích pultů nebo v tom, že u některých konferencí je automaticky uvedené i hlídání dětí,“ uvádí. „Rozdíl tak vidím hlavně v tom, jak tam o rodičovství obecně přemýšlejí. Jsou výrazně vstřícnější,“ dodává.
S podporou péče o děti jí nyní pomáhá Pamětní grant Martiny Roeselové, který v loňském roce získala. Podobné formy podpory jsou podle ní v českém prostředí mimořádně důležité. „Na začátku vědecké kariéry si často nemůžete dovolit soukromou péči o dítě. Jakákoli finanční podpora, která umožní alespoň částečné hlídání, je obrovská pomoc,“ říká. „Podpora by neměla směřovat jen k matkám, ale i otcům, kteří chtějí kombinovat péči o dítě s vědeckou prací,“ zdůrazňuje.
Humanitní vědy a technologie
Studium v Nizozemsku ji mimo jiné inspirovalo k založení Center for Digital Humanities Integration na Institutu mezinárodních studií FSV UK, které propojuje společenské vědy s výpočetními metodami a prací s velkými daty. „Vzhledem k tomu, že jsem zkoumala mediální diskurz, mi na univerzitě nabídli zapojení do tamního Center for Digital Humanities. Díky tomu jsem mohla lépe zpracovat velké množství článků, protože některé věci nejste jako člověk schopný tak dobře zachytit,“ vysvětluje.
Po návratu do Prahy zjistila, že shodou okolností podobně přemýšlí i její kolegové. „Kolega Jiří Kocián mě oslovil s tím, že by chtěl něco podobného založit i na fakultě a zda bych se do toho nechtěla zapojit. Odpověděla jsem, že jsem mu chtěla říct úplně to samé,“ směje se.
Centrum dnes nabízí i certifikovaný program pro studující. V prvním semestru se v něm seznamují se základy metod v tzv. digital humanities a s prací v programovacím jazyku R, ve druhém pak pokračují ke strojovému učení. Zpětná vazba je podle ní zatím velmi dobrá. „Doktorandi tyto metody využívají přímo ve svém výzkumu, ale velký přínos program má i pro magisterské studenty, kteří míří mimo akademii. Učí se pracovat s daty a databázemi, což jsou dovednosti velmi dobře uplatnitelné i v soukromém sektoru,“ uvádí. „Současně je vedeme k tomu, aby přemýšleli mimo tradiční rámec společenských věd a na problémy se dokázali dívat z jiného úhlu,“ dodává.
Věda, která má dopad
Dlouhodobě ji stále nejvíce přitahuje téma demokratické odolnosti. V době, kdy se dle jejích slov po celém světě ukazuje křehkost liberálně demokratických institucí, považuje za zásadní přemýšlet nad tím, jak v lidech a ve společnosti upevňovat hodnoty, které demokracii drží pohromadě.
„Možná i proto, že jsem matka dvou dětí, vnímám tohle téma velmi osobně. Chci, aby prostředí, ve kterém budou vyrůstat, bylo bezpečné. Lepší alternativu než liberální demokracii zatím nemáme. Proto chci přispět k tomu, aby její hodnoty ve společnosti opravdu zakořenily,“ zdůrazňuje. „Chtěla bych, aby lidé dokázali rozpoznat autoritářské tendence a sami řekli, že tohle není cesta, kterou chtějí jít. Nechci dělat vědu jen pro vědu — chci, aby měla reálný dopad,“ uzavírá.
Dr. Klára Kosová působí na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se zaměřuje na demokratickou legitimitu, autoritářské tendence a demokratickou odolnost, a to s využitím kognitivně-lingvistických metod. Ve své disertaci se věnovala konstrukci demokratické legitimity v mediálním diskurzu v Bulharsku. Je spoluzakladatelkou Centra for Digital Humanities Integration a podílí se také na mezinárodním projektu TWIN4DEM. Nově působí v Peace Research Center Prague v rámci projektu INTERFER zaměřeného na zahraniční vměšování.